Co se asi stane, když necháme umělou inteligenci zpracovat pentalogii Stopařova průvodce po Galaxii od anglického spisovatele Adamse Douglase a zeptáme se ho: „Jaká je základní otázka Života, Vesmíru a vůbec?“
1) „No, není žádný Bůh, ale jen jeho dílo, které najdete v jeho příbězích o stvoření a zničení světa.
2) To je dobrá otázka. Fakt dobrá! Vysvětluje to základní věci. Vysvětluje, jak se tam dostala Země, a jak udělat všechny druhy věcí a také některé drobné záležitosti ohledně geometrii Slunce.
„Myslím, že je to ta nejzákladnější otázka,“ zavolal Arthur do dálky. Sub-Etha Sens-O-Matice působila svou magií i na mozek v bezvědomí. „Co je to?“ Přemýšlejte o všech matematických funkcích, o těch nejmocnějších a nejsofistikovanějších. Svět je jako králík se třemi hlavami. Nemůže znát vlastní cenu, nebo dokonce cenu svého souseda.“
3) „Je to ta nejzákladnější otázka ve vědách života,“ řekl starý muž. Povzdechl si.
„Ano, to je,“ řekl Arthur. „Ano, je to vůbec nejzákladnější otázka matematiky. „Čím větší je druhá odmocnina počtu lidí ve vesmíru, čím komplikovanější je velká otázka Bang Bang, tím jednodušší a snazší je pochopit celý obraz než součet všeho ostatního. Takže jednodušší a snazší je porozumět celému obrazu.
„Co je na tom tak těžké?“
`Jednoduché. Musíte to vynásobit čtyřmi a pak počtem lidí ve vesmíru.
„Na jakou otázku je odpověď 42?“
1) „Obávám se, že máme odpověď,“ řekl Arthur.
„OK,“ řekl Ford. „Pojďme.“
A vyskočil z okna.
2) „Nevím, slečno Universe,“ řekla najednou žena.
Vypadá to, že jste v dobré náladě.
Oblékla si tvář a řekla: „Nejsem tady, abych dělala závěry. Jsem tu, abych odpověděla na vaši otázku. Takže: Máte pozoruhodné výsledky!“
3) Necháme to na vašem úsudku? „
„Bude toho schopen?“ zeptal se Arthur, „mohl by být?“
„Řekni mi to,“ řekl Ford Prefect.
„Očekávám to,“ řekl počítač.
„Očekávám dobrou otázku,“ řekl Arthur.
„Ano,“ řekl počítač a znovu zmizel.
Arthur, se snažil panicky vyřešit problém, dokud neodpověděl hlas.
„Podívej se znovu,“ řekl hlas.
Odpověď tam byla. Odpověď byla „ano“ nebo „ne“.
Arthur a Ford se na sebe zmateně podívali.
„Je tu někdo s pistolí?“ řekl Arthur.
„Ne,“ řekl Ford, „není.“
Nevím kolik algoritmus používá z originálního autora, ale i když to zdaleka není dokonalé, tak to vypadá na mimořádnou fantazii a pořádnou porci zemitého černého humoru:)
Když se ptám počítače, jak nepodlehnout panice, radí mi vyhledat správnou osobu a varuje před paralelismem s Vogony. Chvíli o tom přemýšlím a docházím k závěru, že pokud jsem nespokojený v práci pro korporace, bude to hodně souviste s paralelismem s Vogony.
Jindy počítač říká, že abych nepodléhal panice stačí nenávidět systém. Nebo například, že být v panice dělá vlastně život neuvěřitelně šťastným – že je to ten nejúžasnější a největší běh ve vesmíru:)
Na tak mladý algoritmus to myslím nejsou vůbec špatné argumenty, co říkáte?
