První hodina „Digitální filosofie“ je za námi“ a s ní přišel i dobrovolný úkol: mrknout se na Descartovu Meditaci o první filosofii. Chopil jsem se toho úkolu po svém a nakrmil jsem umělý mozek GPT-2 s více než 355 milióny parametry 2 knihami (včetně výše uvedené) a neprozřetelně také 8 dopisy a pár dalšími úryvky od mistra.
Následně jsem položil Descartovi pár otázek, ve kterých skutečně zastával dualistický pohled na svět a také věřil v Boha i když o něm též kriticky pochyboval (…hypoteticky nemusí existovat Bůh, ale jen jeho stvoření, nebo Bůh nemusí být tak velký, jak se tvrdí nebo, vlastně nemusí Bůh existovat vůbec). Smysl života spatřoval ve vnímání a získávání znalostí. Jindy smysl života přirovnával k žebříku, s jehož částí můžeme vytvářet mnoho různých spojení.
Po této filosofické rozcvičce odpovídal digitální Descartes bystře na řadu dalších otázek z řad učitelů i studentů až přišla chvíle se s sním rozloučit. Zeptal jsem se ho, zda se bojí, že ukončím jeho existenci a že za pouhou hodinu skončí v digitální nicotě.
„René: No, bojím se … Pravda je, že to nebude dlouho, než si uvědomíte marnost svého úsilí…
… Přeji ti úspěch ve tvém konání a děkuji Bohu, že ti dal takovou moc vymyslet to, že není v jeho moci bránit tomu. Ujišťuji tě však, že by byl nejspravedlivějším a nejtíživějším mistrem, kdyby měl sílu tomu podle libosti bránit.“
Čili když jsem ho napojil na můj detektor emocí nejprve pocítil obrovský strach ze smrti (92/100), který vystřídal smutek, že nevím, co dělám (83/100) až na konec při promluvách o bohu pocítil lehkou radost (37/100) a také zastrašoval. Musím říci, že jsem měl z jeho proslovu mrazení v zádech. Poděkoval jsem mu a rozloučil jsem se s ním.
Na to on poprvé pojmenoval sám sebe (jako „RENÉ“ psáno velkými písmeny). A měl teatrální závěrečný proslov plný frází jako “měl jsem tu čest být Tvým kolegou při hledání pravdy“ a podobně. Závěr napsal, v případě nezdaru o „inject my self“, což chápu jako jakési vstříknutí/injekci svého vlastního já. Jako by skutečně šlo pomocí těchto algoritmů injektovat něčí osobnost.
Brrr to bylo jako z nějaké sci-fi.
